V chatce číslo 16 u roudenské pískovny od soboty pobývá Eva Baláková se svým čtyřnohým kamarádem. „Bydlím u řeky Lužnice zhruba tak třicet, čtyřicet metrů od vody na pravém břehu,“ popisuje. „Ale teď už se tam bohužel nepodíváme,“ podotýká sedmdesátiletá dáma.
V Roudné žije zhruba 15 let, přestěhovala se sem na důchod, oblíbila si místní přírodu i přátelskou atmosféru malé vesnice. Zažila tu povodně v roce 2013, tehdy jí poskytl azyl známý v Plané nad Lužnicí a voda se dostala „jen“ po verandu. „Věděla jsem, že se Lužnice občas rozvodňuje, takže jsem si nechala postavit baráček s metrovou podezdívkou, ale bohužel to nestačí. Teď je to horší, už mám doma rybník a dříví mi plave,“ porovnává.
Všechno přestěhovala, až pak odešla
Mimo domov je už několik dní, předtím ale stihla spoustu práce. „Jsem pryč od pátku nebo soboty, nejsem si jistá. Domeček mám tam, jak je lávka na Skalici, po levé straně, jsem poslední v řadě, tam už se nedostaneme, všude je voda,“ opakuje Baláková. „Dva dny jsem stěhovala nahoru na půdu špajz, koupelnu, kuchyň, ložnici i obývák, všechno, co šlo, jsem nandala do krabic a vynesla nahoru. Nejvíc se bojím o pračku, ledničku a televizi,“ vypráví s tím, že to bylo fyzicky náročné a s elektronikou nehýbala. Teď se snaží odpočívat, i když je to těžké, aby nabrala síly na likvidaci škod.