VELIKONOCE SVÁTKY JARA

VELIKONOCE - SVÁTKY JARA         

Duben je jarní měsíc, který od nepaměti spojujeme s Velikonocemi.

Velikonoce jsou spojovány s jarem, což je v pořádku,

neboť opravdu spadají do tohoto krásného ročního období.
Stejně tak jako spojujeme Velikonoce s jarem, stejně tak spojujeme jaro s novým životem.

Na jaře se probouzí příroda ze zimního odpočinku, lesní obyvatelé ze zimního spánku,

vracejí se k nám ptáci z teplých krajin, kde přečkali zimu. Příroda nám to dává najevo   

svými pestrými barvami, všudypřítomnou svěží jarní vůní, teplými slunečními paprsky

prohřátý vzduch a krásný zpěv ptactva.

Snad proto naši předkové v tento krásný čas slavili svátky plodnosti a po velmi dlouhou dobu

považovali právě jaro jako začátek nového zemědělského roku.

Před Velikonocemi se konaly ranní pobožnosti, které byly podobné jako pobožnosti před Vánocemi.

Začínaly velmi brzo ráno, už kolem čtvrté hodiny, aby se jich mohli zúčastnit i lidé, které čekaly 

jarní práce na poli.

Tyto pobožnosti se nazývaly „pandělinky“. O Velikonocích měly nejen hospodáři pilno na poli, ale hlavně

hospodyně, aby vše bylo tak, jak má být. Před samotnými Velikonocemi nastává tzv. „Pašijový týden“, který

je rozdělen na jednotlivé různě barevné dny. Pojďme si je blíže připomenout.
Modré pondělí a šedivé úterý – Na „Modré pondělí“ někdy nazývané i „žluté“ začínaly dětem

a studentům jarní prázdniny.

Na „Šedivé úterý“ měly hospodyně plné ruce práce. Vymetaly pavučiny a pečlivě

uklízely, neboť v následujících  dnech je čekalo daleko víc práce.
Samozmetná středa – tato středa před Zeleným čtvrtkem se také nazývá „Škaredá“.

Název Samozmetná vznikl proto, že se v tento den vymetaly z komína saze.

To prý mělo ze stavení vyhnat zlé síly, které mohly škodit. Svůj název má i podle

toho, že v tento den se Jidáš  na Ježíše škaredil a žaloval… připomíná tak škaredý

skutek Jidáše, Kristova učedníka, který zradil Krista pro třicet stříbrných.

Jidáš ale svou zradu neunesl a spáchal sebevraždu.

Proto se podle této tradice na „Škaredou“ středu nemáme na sebe mračit, jinak

se budeme mračit po celý rok.
Zelený čtvrtek – tento den byl dnem všeho odpuštění a hříšníci byli zpět přijímáni mezi věřící.

Církevní stromy, které měly na sobě suché větve připomínající hříšníky, se tak opět zazelenaly.
V tento den lidé vstávali velmi časně, rodina se společně pomodlila, omyla se ranní

rosou, která prý bránila různým nemocem.

Hospodyně byly na nohou velmi brzo, aby zametly dům ještě před východem slunce.

Smetí pak odnesly na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Někde se po vsi

rozléhal zvuk paliček a hmoždíře, aby se z domu vyhnal hmyz a myši. Ten, kdo snědl

ještě před východem slunce pečivo namazané medem, byl po zbytek roku chráněný 

před hadím uštknutím a žihadly vos. V dobách dřívějších se na Zelený čtvrtek

podávaly pokrmy z kopřiv nebo špenátu, zelí nebo hrách. Tyto pokrmy měly zajistit pevné zdraví

po celý rok.

Večer po západu slunce každý hospodář obešel své stavení a pokropil jej svěcenou vodou

z nového hrnku. Kropit se smělo pouze věchýtky ze slámy, které měly chránit stavení

před úklady zlých čarodějnic. Počínaje tímto dnem utichají všechny zvony a opět se rozezní

na Bílou sobotu, kdy se vracejí z Říma.
Velký pátek – je to den smutku, ticha a rozjímání, neboť v tento den zemřel Ježíš na kříži.

V kostele je pouze chudá výzdoba, bez květin a oltářních svící. Zpívalo se bez zvuku                                                                                                                    varhan, zvony mlčely.

Na Velký pátek se podle starých tradic otvíraly ve horách skály, aby vydaly své ukryté bohatství.

Poklad byl označen jako světýlko nebo zářící květ zlatého kap-radí, ale mohl to být i zářící otvor

ve skále, ze kterého vycházela jasná záře. Hlasy umlklých zvonů nahradily řehtačky, které oznamovaly

jak poledne, tak  i ranní  a večerní klekání.

Někde na vesnicích honily děti s řehtačkami Jidáše – malého zrzavého chlapce.
Bílá sobota. – V tuto sobotu se neslavila mše svatá. Před východem slunce bylo

třeba vymést čistě  stavení novým koštětem, aby zůstalo čisté po celý rok. 

Na Bílou sobotu pekly hospodyně mazance a velikonoční  beránky, chlapci a muži si pletly

pro děvčata pomlázky z vrbového proutí a děvčata si zdobila vajíčka na pomlázku.

Skončením Bílé soboty také skončil třídenní půst neboli „svaté třídenní“ a lidé se těšili

na opětovnou možnost pojídání masa, konání zábav a různých veselí, která byla o půstu přísně zapovězena.
Boží hod velikonoční – je to velká noc ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Neděle po Bílé sobotě je samotným počátkem velikonočního období. V tuto neděli všichni lidé spěchali 

do kostela, neboť v tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy – chléb, mazance, beránci a víno.

Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velkou neděli jedlo společně vejce, které bylo uvařené 

na Velký pátek společně se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem.

Kdyby snad někdo během roku zabloudil, měl si vzpomenout, kde jedl na Boží hod vejce

a hned zase našel cestu zpátky. Hospodář odnesl na zahradu, na pole  a do studně kousek mazance, vína 

a vejce, aby měl po celý rok hojnost ovoce a obilí a hlavně ve studni dobrou vodu.
Pondělí velikonoční  „Červené“ pondělí pak bylo ve znamení koledo-vání a pomlázky, kdy chlapci chodí

s pomlázkami vymrskat děvčata. Děvčata měla pro chlapce připravená malovaná vajíčka  kraslice.

Zasloužil si ho ale je ten chlapec, který děvče vymrskal a kraslici dostal jako dárek.

Někdy to byla opravdu mistrovská díla. Hospodář pak časně ráno na-šupal všem domácím, aby byli 

po celý rok pracovití.

Velikonoční pondělí bylo zakončeno tancovačkou v hospodě.
Velikonoce jsou opravdu krásné svátky jara spojené s mnoha zvyky a tradicemi.

Tak si je společně užívejme.